THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Koncertní večer s podtitutem Německo vs. Anglie, Bratwurst versus Fish And Chips. Němci jsou v nevýhodě. O jejich první kapelu jsem přišel, právě hrnou nahoru plátno, takže byla i projekce. Škoda, もしもしSUPERMAGIC je lipská směska už celkem protřelých figurek, ale snad nebude tak zle.
BEAR MAKES NINJA z počátku minimálně vypadají zajímavě. Basák má přetékající břich a nějakých stočtyřicet kilo a to je u basáků, jak tu všichni víme, vždycky známka kvality. Kytarista je hošan ve vypasovaných mrkváčích, který se u hraní kroutí, jakoby se měl každou chvíli pochcat. Za bicí soustavou holka s chundelatou patkou. Opticky nesourodá trojka ale sází hudebně naprosto skvěle zahranou sourodou lavinu skladeb, ve kterých se do sebe vpíjí indie, emíčko a math rock. Mladá parta ze Sleafordu, kde zpívají a hrajou všichni na více jak sto procent, ze které radost z koncertu i hudební schopnosti cákají na všechny strany. Přemýšlím, kdy mě z tohoto žánru nějaká kapela bavila živě tak moc, jako tohle, a nemohu si vzpomenout.
Následující trojka je trochu odrostlejší. Uprostřed pódia se staví syntezátor, kolem kterého následně ALRIGHT THE CAPTAIN poskakují celý koncert. Další trojka, tentokráte opět britská a mnohem méně učesaná. Čím míň zpěvů, tím více špíny. Základem je zvukově neotřelý math rock a basák, který vypadá jako něco, co vzniklo křížením welšských horníků a Gumídků. Při hraní stále zvláštně a bez ustání poskakuje, jakoby se v hopsinkové šťavě každý den poctivě koupal, a pak jen nasednul na rytmus bicí soupravy. Kytarista brejlatej lamač integrodiferencíálních rovnic, dodávat, že kluci valí hodně podivnej math rock tedy již říkat ani nemusím. BEAR MAKES NINJA jsou oproti nim největší pop, ale drží mě to po celou dobu.
A konečně ti Němci. Hned na začátku musím říci, že Luftwaffe dnes prohrála. JAGUWAR to přehnali se shoegazováním. Skladby jsou vlastně jen nahalované stěny, kterým není rozumět. A to od basy, přes kytaru až po zpěv. Kytarista magor s pedalboardem, který vypadá jako město z efektových krabiček, navíc je obestavěnej hradbou z beden. Výsledkem je nečitelná přervanost. Všichni tu sice koukaj hlavně na snědou sympatickou basačku, ale uši mi krvácejí a ačkoliv se snažím najít něco, čeho se chytnu, kapela mi nedává moc šancí. Briti dnes večer vyhráli.
Plzeň, Divadlo Pod Lampou, 1. dubna 2016
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.